“Ve zdravém těle zdraví duch.” “Veselá mysl poloviční zdraví.” Tak je lidově vyjádřena podstata psychosomatiky. Psychosomatika jako složenina dvou řeckých slov psyché = duše a sóma = tělo vystihuje souhrn duševních a tělesných procesů.
Psychosomatická reakce je zdravá podoba prožívání. Každý pocit, emoce, prožívání vyvolá nějakou tělesnou odezvu a každá tělesná reakce vyvolá nějaký pocit. Tělo je “projekčním plátnem” našeho chování a myšlení.
Člověk je celistvý jedinec. Pohled na něj a jeho zdraví musí být komplexní. Funkční stav jedince je projevem aspektů nejen tělesných (bio), duševních (psycho), ale sociálních. Tady se projeví vliv a nároky prostředí, zvyklosti společnosti, vztahy a jejich kvalita, ve kterých žijeme. Psychosomatika je tedy podmíněna biopsychosociálně. Dalším aspektem je spirutalita, ve významu hledání a nalezení smyslu našeho každodenního počínání.
V užším pohledu je psychosomatika vnímána jako problematika omezeného druhu chorob, při kterých jsou tělesné potíže, funkční poruchy a změny podmíněny duševním stavem, nevědomým emociálním konfliktem. K takovým nemocem se řadí trávící obtíže, nechutenství či nadměrná chuť k jídlu, kardiovaskulární onemocnění, respirační onemocnění, selhávající imunita, kožní problémy, chronické bolesti hlavy, kloubů, zad.
Naši předci přiřazovali symboly k jednotlivým orgánům a metaforami vyjadřovali podstatu a příčinu potíží.
Páteř má opěrnou funkci a současně musí být dostatečně pohyblivá. Páteř vyjadřuje postoj člověka, držení těla vypovídá o vnitřním postoji jedince. Příklad: ” odešel se vztyčenou hlavou”, ” ohnul hřbet”, ” je bezpáteřní” apod.
Bolest zad signalizuje, že jsme si toho naložili na svůj hřbet mnoho. Velké fyzické břemeno či psychickou zátěž.
Postižení v oblasti prvního krčního obratle (C1) se fyzicky projeví bolestí hlavy, migrénou, vysokým tlakem, závratí, chronickou únavou. Lidově vyjádřeno: ” točí se mi ze všeho hlava”. Psychickým projevem je strach, zmatek, pocit viny “nejsem dost dobrý”.
Potíže posledního bederního obratle (L5) souvisí s bolestí dolních končetin, křečemi lýtek, otokem kotníků. Na psychické úrovni je projevem zlost, nejistota, neschopnost přijímat radost, ” nesu si svůj kříž osudu”.
Zlomenina představuje narušení stability a pevnosti, kterou kosti tělu dávají. Na podvědomé úrovni je to znamení vnitřního zlomu, láme se přežitá situace, prolomení cesty k novému. Nastal zlom v dosavadních aktivitách. Přepínáním, přetěžováním ” praskl nejslabší článek”. Lpíme na svých zásadách, zvycích, nejsme přizpůsobivý, “jsme málo pružní”.
Onemocnění kůže. Kůže je největší orgán, tvoří hranici mezi vnitřním a vnějším prostředím, je ochranným štítem, izolační vrstvou. Ta je narušena duševní krizí, ” dostalo se nám to pod kůži”, ” zavrtává se to do kůže”. Vychází z přecitlivosti, strachu, nejistoty. Fyzickým projevem je ekzém, alergií, svrbění, akné, pocení, “husí kůže”.
Při každém onemocnění není nutné uplatňovat psychoterapeutický přístup. Tělo využívá řadu sebeuzdravujících mechanismů a často si umí samo pomoci. Někdy stačí zásah na úrovni biosféry. Odpočinout si, vypotit se, vzít si farmaka.
U chronických onemocnění je důležitá vlastní aktivita člověka, ochota k životní změně, uvědomění se svých emocí, myšlenek, sociálních vazeb. Při tom může být psycholog, psychiatr nápomocný.
Při onemocnění pohybové soustavy je nedílnou součástí léčby pohybová terapie, změna životního stylu. To je pole působnosti fyzioterapeuta.