Čelistní (temporomandibulární) kloub, aniž si to uvědomujeme, je nejpoužívanějším kloubem lidského těla. Žvýkání, kousání, polykání potravy, mluvení, zpívání bereme jako samozřejmou součástí života. Při všech těchto pohybech je čelistní kloub aktivován. Zapojuje se i při činnostech, které si plně neuvědomujeme, že je vlastně provádíme. Příkladem je pohvizdování, kousání rtů či tváří, cvakání, skřípání zuby, zívání, žvýkání gumy apod.
Čelistní kloub, jako každý jiný kloub, se skládá z kloubní jamky (fossa mandibularis), ta je součástí spánkové kosti, a hlavice kloubu (caput mandibulae), což je ukončení výběžku dolní čelisti. Mezi kloubní plochy je vložen vazivový disk. Kloubní pouzdro je zesíleno kloubními vazy. Hybnost kloubu zajišťují hlavně žvýkací svaly (musculus masseter, temporalis, pterygoideus lateralis et medialis), svaly nadjazylkové, pomocně svaly krku a podjazylkové svaly.
Pohyb je možný ve všech třech rovinách. Otevírání (deprese) a zavírání (elevace) úst, předsunutí (protrakce) a zasunutí (retrakce) dolní čelisti, pohyby čelisti do stran (lateropulze). Mastikace (žvýkání) je výsledkem kombinací těchto všech pohybů za účasti svalů jazyka a tváře.
Prvním upozorňujícím projevem je bolest v místě kloubu (před uchem), šířící se do ucha, k dolním či horním zubům, ke krku, někdy až do hlavy. Bolest může být vázána na kousání tvrdé potravy, je často tlumená, tupá a dlouhotrvající. Její příčina bývá přímo v kloubu, způsobená traumatem, artrózou, zánětem. Ostrá, krátká bolest doprovází plné otevření úst, zívání. Příčinu lze najít ve svalech, vazech.
Dalším projevem jsou zvukové fenomény. Cvakání, lupání, praskání, skřípaní, vrzaní, drásání, šelesty, tření. Podle zvukového doprovodu při různé fázi pohybu lze určit příčinu poruchy (typ dislokace disku).
Výrazně omezující je změna pohybu čelistního kloubu. Nejčastěji je omezení pohybu ve smyslu otevření úst, nesymetrický pohyb – deviace mandibuly (pohyb dolní čelisti do stran) při otevírání či zavírání úst.
Můžou se vyskytovat sluchové obtíže jako je pískání, šumění, zvonění, hučení, zaléhání uší, tinnitus, kvantitativní snížení sluchu (slyší méně) nebo kvalitativní snížení sluchu (slyší, ale zcela nerozumí).
Příčinou může být krátkodobé nekoordinované přetížení kloubu prudkým skusem, velkým otevření úst.
Potíže může způsobit dlouhotrvající zubní ošetření, nesedící protéza, nošení ortodontického aparátu.
Dále nežádoucí aktivity: zatínání zubů, skřípání (bruxismus), okusování tváří, nehtů předmětů, drcení bonbonů.
Také uvolněné či předsunuté držení hlavy, přidržování si předmětů hlavou, bradou (telefon, housle).
Úrazy, systémové onemocnění (revmatoidní artritida, spondylartritida), nemoci orgánů orofaciální oblasti jako je rýma, angína, záněty zubů a dásní, záněty středního ucha, hrtanu a hltanu.
V neposlední řadě psychosociální faktory jako jsou opakované stresy, deprese, poruchy spánku apod.
Měkké a mobilizační techniky se používají v oblasti čelistního kloubu, v oblasti hlavy a krční páteře. Cílem je zmírnění bolesti, normalizování svalového napětí a ovlivnění rozsahu pohybu. Remodelační cvičení, stabilizační cvičení v poloze, v pohybu zase zlepšují koordinaci a stabilizaci kloubu. K celotělové relaxaci je vhodné zařadit Schultzův autogenní trénink, Jakobsonovu progresivní terapii, jógu, respirační fyzioterapii.
Součástí terapie je dodržování režimových opatření: vynechat tvrdou stravu, omezit výrazné otvírání úst, žvýkání, leh na břiše, vyvarovat se prochladnutí. Doporučuje se kousání na obě strany.
Čelistní kloub je složitou oblastí, která spadá do kompetence více zdravotnických oborů. Proto je důležitá multidisciplinární spolupráce zubního odborníka, ortodentisty, specialisty ORL, fyzioterapie, psychologie, psychiatrie.