je zánětlivé onemocnění postihující převážně klouby končetin.
Na jejím vzniku se podílí dědičnost a současně porucha imunity. Onemocněním trpí 3x častěji ženy než muži. Postihuje dospělé, ale onemocnět můžou i děti (juvenilní revmatická artritida).
Typické je střídání fází remise (tj. období bez obtíží) a exacerbace (akutní vzplanutí).
Zánětlivé onemocnění postihuje klouby, hlavně synoviální membránu. Zánět způsobí destrukci měkkých tkání (vazů, šlach) a chrupavky. Příznaky lze objevit i mimo klouby ve formě uzlů v podkoží, zánětem cév (vaskulitidou) a jiných orgánů.
Postižené jsou klouby prstů, zápěstí, loket, koleno, kotník, klouby záprstních kostí nohy. Postižení je symetrické na obou končetinách, pravé a levé horní, dolní končetiny.
V akutní fázi jsou to projevy zánětu: bolest, otok (vřetenovité otoky), ale bez zarudnutí, zvýšená teplota, omezená hybnost.
Typická je deformita kloubů na prstech rukou – ulnární deviace (směrem k malíku), subluxace. Kontraktura měkkých tkání převážně kolenního kloubu. Atrofie svalů.
Bolest kloubů (artalgie) hlavně v noci. Ztuhlost kloubů po ránu, přetrvávající nejméně 1 hodinu. Bolest svalů (myalgie). Celková únava a nechutenství, s tím související snížení hmotnosti, subfebrilie (zvýšená teplota).
V muskuloskeletárním systému může být projevem svalová atrofie, tendinitida, burzitida, osteoporóza. Dále se revmatoidní artritida může projevit jako onemocnění plic (pleuritida), onemocnění srdce (asymptomatická perikarditida), hematologické onemocnění (anemie, trombocytóza), neurologické poškození (neuropatie), dermatologickými projevy formou revmatických uzlíků v podkoží, onemocnění očí (sklerotidita), postižení cév (systémová vaskulitida).
Farmakoterapie je aplikovaná formou nesteroidních analgetik, steroidů a imunosupresivních léků.
Operační zákrok zahrnuje náhrady poškozených kloubů, artrodézy (znehybnění kloubu), synovektomii.
je nedílnou součástí léčby revmatické artritidy.
Fyzioterapie se řídí aktuálním stavem pacienta, fází onemocnění a funkčním nálezem.
Cílem je udržení, popřípadě zvýšení pohyblivosti postižených kloubů. Zlepšení svalové síly.
Udržení celkové kondice pacienta. Zlepšení psychického naladění nemocného.
V akutním stadiu
je doporučován klid na lůžku. Pozvolné polohování ve snímatelných dlahách. Cvičení je převážně pasivní v nebolestivém rozsahu pro udržení kloubní hybnosti. Pro udržení svalové síly se cvičí izometrické kontrakce. Základem je udržet sebeobslužnou činnost pacienta. Z fyzikální terapie se využívá negativní termoterapie (kryoterapie, studené obklady).
V subchronickém stadiu
se klouby cvičí již aktivně. Z počátku s dopomocí, v odlehčení, postupně proti gravitaci. Provádí se aktivní polohování. Bolest kloubů, vyvolaná pohybem, by měla vymizet do 2 hodin po cvičení.
V chronickém stadiu
lze postižené klouby cvičit již proti manuálnímu odporu. Odporové cvičení je možné dávkovat i pomocí pružných tahů. V této fázi se uplatňuje manuální mobilizace kloubů. Rozcvičení by mělo proběhnout ráno, po noční ztuhlosti. Během dne je důležité rozpohybovat všechny klouby a po pracovní zátěži se věnovat vědomé relaxaci. V této fázi se využívá pozitivní termoterapie (rašelina, různé formy prohřívání).
K zachování sebeobsluhy se využívají rozličné pomůcky ke zlepšení úchopové funkce ruky. Zesílení rukojeti či jejího ergonomického přizpůsobení u příboru, kartáčku na zuby, hřebenu, psacích pomůcek apod. Pro chůzi je důležité zvolit vhodnou, pohodlnou obuv. K odlehčení vycházkou hůl, popřípadě francouzské či podpažní berle.
Důležitá je pravidelná každodenní pohybová aktivita.